Úprava vody po zdržení v dlouhém potrubí
Typickou vlastností podzemních vod je zvýšený obsah železa a manganu, větší zákal a snížený obsah kyslíku. V klasické úpravně dochází k vysrážení železa a manganu, zachycení těchto vysrážených částic, suspenzí hlíny a pod. Následně se voda nachlorovává. Na výstupu je tedy voda chuťově vhodná bakteriologicky zabezpečená a bez obsahu železa a manganu.	Voda se však dále rozvádí ke spotřebitelům v kovovém potrubí jehož délka dosahuje až desítky kilometrů. Také rychlost proudění se vlivem vyšších cen vody a tudíž  snižování spotřeby snižuje.
Vsazením automatického filtru na místo kde končí přivodní řád a začínají místní rozvody, lze podstatně eliminovat vliv přívodního potrubí. Na senzorické vlastnosti se pak uplatní pouze vliv místních rozvodů jejichž délka bývá podstatně kratší oproti řádu.	Zdržení vody v kovovém nechráněném potrubí dochází i ve vodě která je již upravená k výraznému zhoršení organoleptických vlastností. Byť původně čistá voda vytéká u spotřebitele jako špinavá, narezlá se zemitou chutí a občas i s drobnými kousky rezavého potrubí a bez bakteriologického zabezpečení. Dochází k tomu v potrubí vlivem dlouhého nechráněného styku stěnou trubky s vodou s zvýšeným obsahem kyslíku a chloru, stárnutím potrubí a používáním nejrůznějších kovových armatur.
Automatické filtry jsou plnoprůtokové vinuté tlakové nádoby, odolávající tlaku 10 Atm. řízené procesorovou řídící jednotkou, na níž je možno nastavit libovolnou dobu regenerace a čas potřebný k praní.
Příklad: umístění filtru v jímce na konci potrubí